O víkendu 26-27.3.2011 jsme se zúčastnili jedné prima akce s názvem Speleovíkend. Přes veškerou agitaci sme se nás sešlo jen 5. A byla to škoda, protože se jednalo o neopakovatelný zážitek.

  V sobotu jsme odjížděli o půl deváté od OU. Ondra sebou vzal Blanku a já s Mackem a Matesem sme vyjeli směr Blansko. Tam sem vyzvedli našeho průvodce jeskyněmi, nakoupili sme nějaký jídlo a vyrazili sme na speleo-základnu poblíž Holštejna. Ihned po příjezdu sme se začali chystat na sestup do hlubin Mor. krasu. 

  Náš první cíl byla jeskyně Nový Lopač. jediné co sme věděli bylo to, že se tato jeskyně nachází v aktivním toku potoka, ale to nás ani ve snu nenapadlo, co nás tam dole čeká. Vše se postupně stupňovalo. Na začátek nás čekal sestup asi 25 m po úzkém žebříku. Na dně byla jen malinká plošina a jakási malá díra v zemi, do které se valila voda. Ani ve snu by mě nenapadlo, že směr postupu byl tímto malým otvorem. Všichni se zprvu snažili být co nejvíc v suchu, ale asi po 25 m lezení po stěnách jeskyně nebyla jiná možnost než skočit do asi metrové hloubky studené vody. po zdolání několika žebříků a mnoha plazení se po břiše ve vodě a bahnu sme došli k úžasným vodopádům, které duněly celou jeskyní. Byl to doopravdy fascinující pohled. Následovali další žebříky a další plazení, než jsme došli na místo naší práce.

   Cesta tam nám trvala asi hodinu a čtvrt. Byli sme durch mokří a špinavý, ale bylo nám teplo. Pak začala naše práce. Udělali jsme řetěz a tahali jsme kbelíky s kamením do slepé odbočky jeskynního systému, což nebylo nic jiného, než úzká chodbička kde se člověk musel plazit a nemohl se ani pořádně otočit. Takto jsme tam strávili asi 2,5 hod, ale uteklo to rychle. Zpívali sme si u toho a čas pod zemí ubíhá úplně jinak. Cestu z5 sme prosvištěli. každému už bylo jedno jak bude mokrej, tak sme se škrábali skrze silnej proud vodopádů a peřejí. těch posledních 25 m po žebříku bylo nejnáročnějších a všichni se báli, aby se udrželi. Ale vše dopadlo dobře a byli sme plni dojmů z toho dne. 

  Večer sme zašli do hostince, kde sme oslavili Ondrovi a moje narozky. Po příjezdu na chatu se dál oslavovalo i s místníma jeskyňářema. Zpívalo se a hrálo na kytary. Během večera se dostavil i Čumil, tak už nás bylo celkem dost.

  Ráno sme se probudili až kolem 12 hod. Po lehké snídani, sme se opět začali oblíkat do promáčených věcí, aby jsme se mohli podívat do jedné krasové jeskyně, která byla nedaleko od základny. Tahle jeskyně byla určitě menší extrém než v sobotu, zato ale byla hezčí, co se krápníkové výzdoby týče. Mates e dokonce málem protáhl do dómu hubených mužů, kde se dostalo jen pár lidí, protože vchod byl doopravdy velmi stísněný. Po převlečení a rozloučení s jeskyňáři jsme zamířili k domovu.

  Tento víkend byl určitě jednou z nejpodařenějších akcí za poslední dobu. Jen škoda, že se na ní sešlo jen pár jedinců z našeho kmene.

                                                                                                                                                  Žancek